svetelný klam zvukom

Vědci studují zvukem vyvolaný světelný klam. Každý člověk nevnímá svět stejně

 
Ilustr. foto. (Vasiliy Yakobchuk /Photos.com)

Podle posledních výzkumů britských vědců je studován jev označovaný jako „zvukem vyvolaný světelný klam“.

Ten se objevuje v situaci, kdy je lidský mozek vystaven záblesku světla následovaném dvěma krátkými pípnutími. Někteří lidé vidí druhý, falešný záblesk, místo toho, aby slyšeli pípnutí.

Podlehnutí tomuto klamu přitom závisí na anatomii mozku konkrétního jedince.

„Někteří lidé, které jsme v rámci našeho výzkumu zkoumali, viděli falešný záblesk vždy, u některých se tento klam neprojevil nikdy,“ řekl pro stránky LiveScience spoluautor výzkumu Benjamin de Haas.

Vědci z University College London při pokusu snímali mozky celkem dvaceti devíti dobrovolníků pomocí magnetické rezonance.

V průměru se u dobrovolníků iluze vjemu druhého záblesku vyskytovala v 62 %, rozdíl mezi jednotlivými účastníky se však pohyboval v rozmezí 2 – 100 %. Z výzkumu vyplývá, že iluzi druhého záblesku si snáze vytvářeli lidé s menším zrakovým centrem v mozku.

„Když se oba díváme na tu stejnou věc, předpokládali bychom, že naše vjemy budou identické,“ říká pro LiveScience de Haas. „Výsledky naší práce ukazují, že to není tak úplně pravda – někdy to, co vnímáte, závisí na individuální anatomii vašeho mozku.“

Iluze naznačuje, že mozek se snaží o senzorickou kompenzaci nejasných vizuálních informací, nejvíce v situaci, kdy se vizuální vjemy odehrávají velmi rychle.

„Podle naší hypotézy má s řešením podobných hraničních vjemů potíže mozek, který má menší centrum zraku s menším počtem neuronů. Je to podobné jako třeba u videokamery. Ta s menším počtem megapixelů vám ve výsledku dá obraz s nižší kvalitou,“ dodává pro LiveScience de Haas.

Mozek s menším zrakovým centrem může problematickou informaci převést na sluchový vjem, jelikož pohybující se objekty jsou často doprovázeny zvukem.

Rozdílná anatomie mozku nicméně vysvětluje jen čtvrtinu z celkového počtu osob rozdílně vnímajících podněty a není jasné, zda mají tyto rozdíly vliv také na vnímání jiných audiovizuálních klamů.

„Zrak se nám jeví jako nejpřirozenější, objektivní a bezprostřední způsob naší reflexe světa, nicméně si neuvědomujeme, že může být ovlivňován celou řadou různých faktorů: sluchem, anatomií konkrétního mozku a kdo ví čím ještě,“ doplňuje de Haas.

Výsledky výzkumu byly publikovány 24. října na internetu ve Sborníku Královské společnosti B.

 

Přeložil Radovan Bartošek; Editoval Milan Kajínek