šiesty zmysel
Zvýšená vnímavost nebo šestý smysl?
"Moře vyneslo na hladinu stovky lidských těl, ale není mezi nimi jediný mrtvý slon. Dokonce bychom tam nenalezli ani jedinou mrtvou kočku nebo zajíce… je velmi podivné, že nebyla zaznamenána žádná zvířecí úmrtí." Tato prohlášení vládního úředníka po asijském tsunami v roce 2004 na Srí Lance, zdá se, vyvolávají jisté zajímavé otázky.
Konkrétně - mají zvířata schopnost, ať tak či onak, vnímat hrozícího nebezpečí? Jak unikla tsunami? Pouze minuty před tím, než se moře dalo do pohybu a zdemolovalo až tři a půl kilometru země, zvířecí život se dal na zoufalý úprk k vysokým oblastem ostrova.
Zároveň, s jejich šedesáti tisíci lety života v kontaktu s přirozeným prostředím, domorodé kmeny v oblasti napodobovaly chování zvířat, a také prchaly k vyšším místům. Výsledek byl, že prakticky všichni domorodí obyvatelé krutý zásah vodního živlu přežili.
Ale jak si domorodí obyvatelé a zvířata povšimli hrozícího nebezpečí? Je rozumné předpokládat nebo možná dokonce tvrdit, že je to dílem intuice? Ale jak tento tajemný biologický mechanismus funguje?
Položit tuto otázku je jistě snadnější, než ji zodpovědět. Podle dohadů vyšetřovatelů domorodí ostrované za mnoho let nevědomě získali určité důležité zkušenosti. Například - cítili, jak otřásají zemí kroky divokých slonů spěchajících k vnitrozemí ostrova, a také vnímali podivné chování delfínů a leguánů a divoké poletování ptáků. Tímto způsobem účinně zaregistrovali to, co nedokázaly naše důmyslné radary, které právě v den tsunami nefungovaly.
Podle článku v populární publikaci Věda (Science), vyšetřovatelé z Washingtonovy univerzity v St. Louis říkají, že klíč domorodců pro předvídání leží v oblasti mozku, zvané anterior cingulate, která se aktivuje v situacích, kdy v prostředí nastanou změny nepostřehnutelné pro vědomou mysl, ale zásadní pro přežití jedince.
Bude však velmi obtížné zodpovědět, jakým způsobem zvířata nebezpečí předvídají. Debbie Martyrová se věnuje programům pro zachování zvířat na ostrově Sumatra (jeden z ostrovů nejvíce zasažených tsunami). Podle jejího názoru "celou událost předcházelo chvění a také změny v tlaku vzduchu, které tak varovaly zvířata a přiměly je přemístit se kamkoli, kde se cítila bezpečněji," a že "zejména divoká zvířata jsou extrémně citlivá… Mají extrémně dobrý sluch a pravděpodobně z dálky slyšela tuto záplavu, jak se přibližuje." To by mohlo představovat silný důkaz vnímavosti divoce žijících druhů na prakticky nevnímatelné podněty.
Nicméně mnoho vědců uvažuje, že v tomto případě, stejně jako u pacienta X, musí existovat jiný způsob, jak mohou životní formy vnímat své prostředí; odlišný od vnímání zvuků, chvění, vůně, obrazů nebo chuti. Je zdokumentováno, že ptáci a jiná zvířata opustila oblast před sopečnou erupcí. Stejně tak studie čínských biologů ukázaly, že několik minut před zemětřesením jsou psi, kočky a jiná domácí zvířata rozrušená a v některých případech dokonce neovladatelně vyli, štěkali a mňoukaly. Vyšetřovatelé popisují, že během těchto událostí hadi opouštějí svoje díry, ptáci poletují v klecích a krysy běhají jako šílené.
Spící schopnost
Počáteční experiment byl prostý: na jeden test bylo určeno čtyřicet dobrovolníků a jeden pár fotografů. Ředitel experimentu, Kanaďan Ronald Rensink, pomocný profesor vědy o počítačích a psychologie z Univerzity Britské Kolumbie, měl v úmyslu popsat příčiny automobilových nehod v případech, kdy řidič, který způsobil kolizi, neviděl auto, do něhož narazil. Jeho studie byla vydána v časopise "Psychologická věda" (Psychological Science).
Na začátku byla dobrovolníkům ukázána fotografie silnice, která se v určitém intervalu obnovovala totožným obrazem. V náhodných intervalech byl obnovený obraz upraven tak, že se některé předměty odstranily, změnily nebo přidaly. Zjistilo se, že tyto změny bylo obtížné postřehnout, a to i v případě, že šlo o změny velké.
Test vyžadoval, aby dotyční stiskli bzučák právě ve chvíli, kdy zaregistrují změny ve sledu obrazů. Velké překvapení pro experiment nastalo, když se několik dobrovolníků ptalo Rensinka, jestli musí stisknout bzučák pouze ve chvíli, kdy skutečně viděli změnu, nebo jestli mají stisknout v momentu, kdy tuší, že změna přijde.
Zkoumání se pak drasticky změnilo a Rensink si všiml, že nejenže si většina dobrovolníků uvědomovala přesný moment, kdy se objevila změna, ale že jedna třetina z nich reagovala bezprostředně před tím, než ke změně došlo.
Tyto studie se jeví jako důkazy, že intuice by dost dobře mohla být nevědomá cesta k odhalení nepatrných změn v prostředí, schopnost registrovat podněty, které je nemožné odhalit naší vědeckou technologií. Úžasný a užitečný skrytý šestý smysl, který spal po léta lidské technologické evoluce.
Když badatel z Amsterdamské univerzity v Holandsku Ap Dijksterhuis na jednom experimentu sledoval, že výsledky vždy dopadají lépe, když o těžkých rozhodnutích příliš moc nepřemýšlíme vědomou myslí, ale odpočíváme, uklidníme se a "vyspíme se na to", došel k závěru, že "v nějakém bodě naší evoluce jsme začali dělat rozhodnutí vědomě, a moc nám to nejde. Měli bychom se učit přenechat ty komplikované věci k řešení našemu podvědomí."
